Drahý poutníku,

máme radost z Vašeho zájmu o tento kratičký materiál. Ať Vám Hospodin pomůže učinit správný soud mezi pravdou a lží, které jsou v dnešních časech tak těsně propleteny.
Je známo, že člověk byl stvořen k obrazu a podobě Boží (to se týká především jeho svobodné vůle) a byl přizván k velikému dílu lásky a nekonečné dokonalosti. Pokud se však uzavírá jen do nekonečného kruhu uspokojování svých vášní, stává se egoistickým, a potom nevyhnutelně nastává jeho duchovní i fyzická zkáza. Člověk takto odstupuje od Boha a vybírá si pro sebe pouze dočasné, pomíjející a neživé.
Od začátku existence světa je vedena cílená bitva sil zla s celým lidským rodem, bitva ne pro zachování života, ale pro jeho smrt. Toto poznání nám odkrývá celý smysl lidského zápasu - je jim buď věčný a blažený život v Kristu pro oslavené vítěze, anebo věčná muka v naprosté boží opuštěnosti (v pekle), která jsou připravena "satanem a jeho anděly" pro poražené.

"Svatí - sůl země -jsou smyslem jejího bytí. Oni jsou příčinou, pro kterou je zachovávána. Avšak, když země přestane rodit svaté, tehdy jí bude odejmuta síla, zadržující svět od jeho katastrofy" - přihlásil ctihodný Siluan Athonský.

Tato slova pro nás znamenají, že jakmile míra zla přestoupí přípustnou mez, tehdy společnost a národ, který této meze dosáhl, neodvratně hyne.

Aj, stojím u dveří a tluku:
jestliže kdo uslyší hlas Můj a otevře dveře, vejduť k němu ...
(Zjevení 3, 20)

Po utrpení na kříží a smrti Ježíše Krista Syna Božího, který na sebe vzal všechny lidské hříchy a který nás osvobodil od dědičného hříchu našich prarodičů a potom v den Padesátnice, po sestoupení Svatého Ducha na apoštoly, přichází na tento svět zcela nově vytvořená skutečnost, Církev Kristova, která je Tělo Jeho (Ef 1, 22-23), sloup a opora pravdy (ITim. 3, 15).

...vzdělám Církev svou, a brány pekel ji nepřemohou.
(Mat. ]6, ]8)

Plnost pravdy, kterou Církev zachovává, je blahodať (milost) Svatého Ducha. Pouze v Církvi, v jediném pravém Těle Kristově se tato blahodať přenáší a dále předává milostí Ducha Svatého.
Také všechno stvoření je přizváno vejít v Církev a stát se Církví Kristovou, aby se na konci věků přeměnilo v konečné Království Boží. Proto všem věřícím ve Spasitele Ježíše Krista je dána možnost přebývat v jednotě Jeho Církve.
Avšak na své cestě ke Kristu musíme být velmi pozorní, neboť kolem nás se objevují a vznikají mnohá pseudokřesťanství (Mat.
24, 11), která však nevedou k pravému Spasiteli.

Dveře našich pravoslavných chrámů jsou vždy otevřeny pro všechny hledající Boha. Ale možná se zeptáte:
"Proč právě Pravoslavná Církev?"
Protože Pravoslavná Církev do dnešních dob zůstala takovou, jakou byla Kristova Církev na samém začátku existence křesťanství: Jedinou, Svatou, Všeobecnou a Apoštolskou. Je identická s Kristovou Církví, a to totožností učení, praxe a ducha; i církevně právní návazností na prvokřesťanskou Církev. Ježíš Kristus založil jedinou Církev, nikoliv více církví ani nějakou neviditelnou církev, jež by se měla jakoby skládat z mnoha církevních společenství různících se vírou a protiřečících si praxí a hlásajících různá učení.
V dnešní době existuje okolo 4500 takovýchto církví, směrů a sekt.
Něčím takovým byl zarmoucen již apoštol Pavel, který ještě v samých počátcích křesťanství napsal:
Prosím pak vás, bratři, abyste se varovali těch, kteří činí různice a pohoršení na odpor učení, kterém už jste Vy se naučili, a vzdalujte se jich (IKor. 1, 10; Řím. 16, 17).

 V Pravoslaví - v plnosti Bohem odkryté pravdy, během dvou tisíc let existence křesťanství, nacházely celé národy i jednotliví lidé řešení svých duchovních otázek a tužeb.

Bohoslužby, které koná Pravoslavná Církev byly ustanoveny svatými apoštoly a církevními otci - odrážejí veškerou věcnou realitu duchovního světa a působí společně s ním. V Pravoslavné Církvi zůstala uchráněna před různými falešnými učeními také apoštolská tradice a především nepřerušená posloupnost kněžského svěcení založená prvními rukopoloženími učedníků svatých apoštolů, a to doslova tak, jako když plamen přeskakuje z jedné hořící svíce na druhou (Skut. 6, 6; 2Tim. 1, 6).

Účast ve svatých tajinách (svátostech) Pravoslavné Církve, skrze které se vylévá na věřící zbožšťující blahodať (milost) Kristova, dává člověku možnost obnovit svůj poničený obraz podoby Boží, přeměnit se pro věčný život a vejít v Království nebeské.

O Boží blahodati v Pravoslavné Církvi svědčí též nespočetná (a to i v dnešní době) zjevení: myrotečivé a samoobnovující se svaté ikony, netlející ostatky svatých mučedníků a zázraky, které se jejich přičiněním stávají tak, jak je tomu psáno v Bibli (Skut. 19, 11-12; 2Tim. 1,9-10; 4Král. 13,21), a nakonec i sestoupení blahodatného ohně na hrob Hospodinův v Jeruzalémě každou Velkou sobotu před Paschou avšak právě jen za podmínky, že byla tato liturgie sloužena pravoslavným patriarchou. Je nutné si také připomenout draze vykoupenou zkušenost svatých otců Církve, která se vztahuje ke svobodné vůli člověka: "Vně Církve můžeme mít vše, ale ne spásu. Vně Církve můžeme mít duchovní hodnost, tajiny, aleluja. Dokonce i liturgii, evangelium, víru, vzývání trojjediného Boha, ale spásu můžeme získat jedině v Pravoslavné Církvi" - Církvi správně slavící Boha.

Věříme tedy, že jen jediná z církví může být tou pravou, ve které se děje spása hříšníků, a touto Kristovou Církví je Církev Pravoslavná.

Ať Vám napomáhá Hospodin, neboť údělem každého je svatost.

Hledejte ve všem velký smysl.
Všechny události, které se dějí okolo nás a s námi, mají svůj smysl.
Nic nebývá bez příčiny...
                             Ctihodný Nektarij Optinský

Svaté tajiny Pravoslavné Církve